8. 5. 2014

J. Lynn: Jako led

Originální název: Frigid
Série: Frigid, #1
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013 (USA), 2014 (ČR)
Počet stran: 296
Žánr: YA, NA, Romance, Contemporary Romance

Projeli jsme kolem Starbucks, zrovna když se tam rozsvítila vánoční světla. Ven se vyvalila skupina lidí, smáli se a nesli si kouřící kelímky s kávou.
Bože, tak bych si dala kapučíno.
(Sydney POV*)

Anotace
Jednadvacetiletá Sydney je zamilovaná do Kylera snad odjakživa. Jsou nejlepšími kamarády od té doby, co ji shodil na hřišti a ona ho donutila sníst bábovku z písku. Někdy během těch let se do něj opravdu hodně zamilovala. A jaký je v tom problém? Kyler je děvkař. Nikdy nezůstal s jednou holkou déle než pár nocí. Zatímco spolu studují poslední ročník na univerzitě, Sydney nechce ohrozit jejich přátelství tím, že by Kylerovi přiznala, že ho miluje.
Kyler vždy vnímal Sydney jako nedosažitelnou. Znamená pro něj vše a je dokonalá. Své city k ní však stále ukrývá nebo směřuje na jakékoli jiné ženy. Ostatně Kyler bude vždy jen obyčejný kluk ze špatné čtvrti a Sydney ta jediná holka, kterou nikdy nemůže mít.
Když ale spolu kvůli silné sněhové bouři uvíznou v luxusním lyžařském letovisku, nic nedokáže zabránit jejich vášnivým citům, aby se vydraly na povrch. Přežije jejich přátelství vzájemnou přitažlivost? Protože zatímco padá sníh, někdo je sleduje, a tak jim lyžařský výlet může změnit život víc než jen jedním způsobem.

Touha po Kylerovi skončí jen jediným způsobem: zlomeným srdcem.
A kupou sexuální frustrace.
(Sydney POV*)

J. Lynn
J. Lynn je pseudonym autorky Jennifer L. Armentrout, pod kretým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe (Wait for You) a Jako led (Frigid) a paranormální sérii Nephilim Rising. Jennifer L. Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. 
Hodně času rovněž tráví na Twitteru. Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti.


Tváře mi hořely a teplo se mi rozlévalo po krku a níž, až k okraji bílé krajky, protože jsem prostě nemohla mít na sobě nic víc sexy než bílou podprsenku a proužkované kalhotky?
Asi mě jebne.
(Sydney POV*)

Obálka
Na Googlu jsem se snažila najít, jaké obálky vybrala nakladatelství ve světě, a zjistila jsem tak, že v případě této knížky nakladatelství moc neexperimentovala a ponechala knížce stejnou obálku, jakou má originální anglické vydání.
Obálka se mi líbí, dvojice na ní ztvárňuje hlavní hrdiny příběhu – Kylera a Sydney – a zkrátka dobře vystihuje to, o čem samotný příběh je. Vím, že se najdou i tací, kterým se obálka líbit nebude, ale mě se zkrátka líbí. Zatím jsem nenarazila na žádnou YA/NA knížku, která by měla obálku, který by se mi nelíbila.

Jelikož „mozek“ se v lahvi neprodával, zvolila jsem druhou nejlepší variantu. „Panák tequily.“
(Sydney POV*)

Osobní hodnocení
Do knížky Jako led jsem se pustila den poté, co jsem si ji pořídila v knihkupectví Neoluxor. Pokukovala jsem po ní už od chvíle, kdy jsem zjistila, že by u nás měla být vydaná. Oficiálně to je druhá knížka, kterou jsem od spisovatelky J. Lynn četla. A musím říct, že to je ta lepší.
Vzhledem k tomu, že postavy jsou zhruba v mé věkové kategorii, při čtení jsem se opravdu dobře bavila, hodně jsem se nasmála snad těm nejtrefnějším hláškám, jaké jsem kdy v knížkách viděla (a to také proto, že je často sama používám), nebo jsem naopak klela, trousila nadávky a tajila dech ve vypjatých situacích.
Knížka se mi četla dobře, příběh byl hezky svižný, odsýpal a nikde se nezasekával. Nejsou v něm použity žádné složité jazykové obraty, ani dlouhé popisné pasáže, po jejichž přečtení si čtenář ani nepamatuje, co že to vlastně četl. Nutno však podotknout, že je zde použit dvojí POV*, takže příběh je vyprávěn z pohledu Sydney i Kylera. S tím si však autorka poradila dobře, tekže jsem se neztrácela a neměla jsem problém se v textu orientovat.
Příběh je přesně takový, jaký ho slibuje anotace. Víceméně v něm není nic jiného.
Přestože jsem na knížce vyzdvihovala samá pozitiva, teď přijde jedno negativum. Zvrat v příběhu nastane zhruba v půlce knížky, kdy se autorka snaží o jakési chabé napodobení thrilleru/horroru, kdy do děje zasáhne jeden záporák obrovským WTF** způsobem, že mi nad celou situací zůstal rozum stát. Chápu, že příběh je jinak milý, sladký, romantický a zkrátka holčičí, ale to bych řekla, že v případě této knížky rozhodně není na škodu a onen WTF** moment je naprosto zbytečný, i když do děje logicky zapadá a je následně vysvětlen.
Díky tomu bych knížce udělila 4 hvězdičky z 5 možných, protože ten zvrat mi tam zkrátka nesedí, přičtu-li k tomu i chování samotné hlavní hrdinky Sydney, která svou nerozhodností a váhavostí byla někdy až nesnesitelná a únavná.


Použité zdroje
obrázky: Google.com
anotace + autorka: přebal knížky

* POV je zkratka pro "Point of View", která se do češtiny překládá jako "Úhel pohledu"
** WTF je zkratka pro "What the Fuck", která se do češtiny volně překládá jako "Co to sakra" nebo se vůbec nepřekládá a používá se zkrátka tak, jak je.


1. 5. 2014

New Start, New Beginning

Hezké Májové odpoledne přeji :)
Jak si můžete všimnout, na blogu probíhá změna designu, na kterém už pár dní pracuji. Jde to pomaleji, než jsem předpokládala, ale doufám, že konečný výsledek bude aspoň stát za to :) Vyskytly se mi totiž menší potíže s počítačem, takže jsem teď odkázaná na spolupráci s notebookem, se kterým je tvoření v grafickém programu trochu složitější. Každopádně se nelekejte, když sem přijdete a najdete blog v různých stádiích "tvůrčího procesu". 
Také doufám, že díky novému  designu se mi bude blogovat mnohem lépe, než doposud, protože mám v plánu opravdu hodně článků (já vím, už to tady jednou bylo), tak bych se do blogování ráda obula znovu a pořádně :) Zjistila jsem totiž, že v těžkých chvílích, kdy už prostě nic nezvládám a všechno mě psychicky ničí, je psaní tím správným ventilátorem veškerých emocí, které se ve mně hromadí, takže to je vlastně jistý způsob "terapie". 
Končím s planými řečmi, končím se zahálkou, končím s plánováním toho, co a jak bych mohla s blogem dělat a přistoupím k činům. Doufám, že si tak blog vybuduje takovou čtenářskou základnu, kterou si zaslouží. 
Děkuji všem svým čtenářům, kteří s tímto blogem vydrželi a nezanevřeli na něj i v době mé nečinnosti. Slibuji, že se teď všechno obrátí k lepšímu.