Den 2. | Road trip, Sarajevo a Černá Hora (3. - 14. 8. 2015)

Ráno kolem 9. hodiny jsme opustili naše dočasné bydliště a vyrazili na zbývající kus cesty, který tentokrát vedl přes Bosnu a Srbsko do naší cílové země - Černé Hory.

ráno jsme se probudili do zamračeného, mlhavého dne

jak vypadalo naše ubytování zvenčí

Z doslechu jsme se dozvěděli, že je lepší jet přes den, protože nás čekalo asi 800 m převýšení, klikaté silnice a nádherná příroda. Kdybychom jeli v noci, prohloupili by jsme (navíc tu noc předchozího dne v Bosně slušně pršelo, takže by to bylo i nebezpečné), protože jsme se opravdu dočkali všeho, co nám bylo slibováno:

Škoda, že se nedají přenést také emoce skrze fotky. Kolikrát mi uniklo „wow“ se nedalo spočítat. Při pořizování těchto fotek jsem si zahrála na tzv. adventurního fotografa – jak jsem vystrkovala foťák za jízdy z okénka bylo kolikrát na pováženou.

Stala se nám také legrační příhoda – když jsme projížděli podél Srbské pahorkatiny, v jednom místě nám křižovala cestu kráva. Normálně kráva. Byli jsme z toho vyjukaní a přišlo nám to k smíchu, ale byli jsme upřímně rádi, že se nerozhodla zastavit uprostřed silnice a zabránit nám v cestě. To by až tak legrační nebylo.

Kromě toho jsme si užili dost a dost jízdy skrze „přírodní tunely“ (tunely vypracované skrze skály – nijak neupravené, jen doplněné o světla), nebo jízdy po vozovce, která byla nezpevněná a neohraničená (sjetí dolů po srázu bylo párkrát více než reálné). Takže nám nechyběla ani trocha toho adrenalinu.

Nejhezčím hraničním přechodem byl pro mě jednoznačně přechod ze Srbska do Černé Hory, který je tzv. přírodní – je tvořen řekou, přes kterou vede most na obou stranách s výstupními a vstupními branami z/do země. Voda v řece je neuvěřitelně průzračná a – pozor - MODRÁ! Byla to pro nás neuvěřitelná dech beroucí podívaná.

Do apartmánu (v oblasti Reźevici, apartmán Djedović) jsme dorazili mezi 5. a 6. hodinou večer. Zabydleli jsme se (tohle je kapitola sama pro sebe, ale ve zkratce – ubytování vypadá jinak než na fotkách na internetu, nábytek v koupelně není pořádně stabilní, první dva dny jsme se koupali ve studené vodě než jsme přišli, jak na boiler, a taky nám až do soboty nešla wi-fi, takže táta nemohl pracovat a přiznejme si to, i já se v některých chvílích dost nudila, třeba tenhle článek jsem musela sepsat ve Wordu) --

-- a vyrazili na průzkum nejbližší pláže, která je vzdálená asi 500 m od našeho ubytování. Jaké překvapení nás čekalo, to nikdo z nás nečekal. Pláž nebyla nikterak velká, byla tvořená z drobných i větších kamenů a samotné chození po ní bylo obtížné. Když se k tomu přidalo rozbouřené moře, parádní kombinace byla na světě. V ten den jsme se rozhodli, že jsme na pláži byli naposledy.

Večer nás už čekala jenom večeře v restauraci Giardino (jídlo tam vaří opravdu na jedničku, jen některé chody jsou.. no, táta si třeba objednal rajčatový salát a dostal 2 rajčata nakrájená na plátky – že se stal po zbytek dovolené terčem vtipů a narážek je doufám všem jasné :D) a posezení u nás před apartmánem.

Snad vás dnešní část našeho letního dobrodružství moc nenudila :) Nafotila jsem hromadu fotek, tak jsem se modlila, aby se všechny do článku vešly :D Je hezké si teď zpětně připomenout, jaké to tam vlastně bylo :) Všechno je stále ještě čerstvé..